ARNY di Brittasgang

Ahojky kamarádi,

dnes Vám napíšu o skvěle strávené neděli. Panička v sobotu večer začne s balením. Od té doby ji nespustím z očí, stále za ní chodím, byť jde jen do vedlejšího pokoje. Už si na to za tu dobu, co mě má, zvykla nicméně výlet ve večerních sobotních hodinách se nekoná. Jdeme do postele. Ráno mě panička vytáhne z pelíšku už před sedmou hodinou - na neděli dost nezvyklé. Po ranním venčení panička ještě musí dopřipravit zbytek věcí, venku vládne “dušičkové” počasí a tak si panička pro zahřátí bere termosku teplého čaje.  Naštěstí panička zvládla vše připravit i za stížených podmínek a to sice těch, že mě musela neustále přeskakovat, dokonce o mě občas  zakopla. Oba jsme v autě a já cítím jakousi úlevu, že jsem s paničkou. Náš výlet začíná však až ve chvíli, kdy vyzvedneme naši drahou přítelkyni Janinu - bez Agátky a Kačenku. V autě jsem v klidu, když na paničce poznám lehkou nervozitu, začínám být nervozní i já, v kufru stojím a sleduji cestu. Po lehce komplikované cestě však Stromovku najdeme a už vystupujeme z auta. Na mou velikost reagují někteří dost překvapeně. Nicméně po chvíli zjistí, že jsem zcela neškodný. Okamžitě běžím ke své lásce Sendynce. Ale je tam tolik feneček, že nevím, kterou dřív. Kromě mě zde jsou ještě tři pejsci - Hektor, Cowly a jeho kámoš dalmatin Axel. Já tu mám i svou maminku Ashley a ségry Agátku a Akinku s kamarádkou Peggynkou. Z vrhu B je tu pouze moje láska Sendynka, z vrhu C ještě fenečky Kačenka a Růženka se svou maminkou Brituškou a společnou kámoškou Matyldou. Na louce paničky s páníčkama stojí a povídají si, my - hafani - běháme, blbneme a seznamujeme se. Je to paráda, když tolik pejsků spolu dokáže vyjít. Na řadu přichází první společná fotečka. Jsme dost nevyběhaní, takže udržet nás v klidu je občas nadlidský úkon. Jakmile nás paničky vypustí, vyběhneme jako blázni kupředu. Jsme všichni a pomalu vyrážíme napříč krásnou Stromovkou. Teď na podzim je zde krásně, listí na stromech hraje všemi barvami.

Všichni si hrají se všema, občas se doběhneme podívat na své páníčky a když zjistíme, že je vše v pořádku, pokračujeme ve hrách. Já se během procházky doslova “zamiloval” do Matyldy. Nespustím z ní oči. Má mě stále v patách :-)  na řadu přichází další společná fotečka. Zde, na prostorné louce, stojíme delší dobu. Někteří běhají za míčkem, někteří hlídají své páníčky a někteří stále pronásledují svou “vyvolenou” po půl hodince se opět vydáváme na procházku. Já chvilku blbnu s Kačenkou - snažíme se o jakýsi překážkový běh. Nebýt zde tolik krásných feneček, určitě bych s Kačkou běhal, ale takhle…? nene, rozběhnu se k paničce, Kačenka za mnou “vlaje” na konci vodítka. Pochopí, že mám holky a smíří se prozatím

Všichni jsme celkem promrzlí a tak se rozhodneme pro teplé občerstvení v místní restauraci. Bohužel na toto místo už nás jde jen pár, zbytek se s námi rozloučí a odjíždějí domů. Na čajík tedy jdeme v sestavě mojí maličkosti, paničky, Jaňule, Kačenky, mé lásky Sendynky s paničkou Kájou a její maminkou Dášou, dále je zde ségra Akinka s paničkou Marcelkou, jejím přítelem a maminkou, samozřejmě zde nesmí chybět naše Janina s manželem Mírou a holkami Brittou, Růžou a Matyldou a pak Erika s maminkou a Kačenkou. Na zahřátí si každý objednává čaj, po půl hodince, kdy se parádně ohřejeme, popovídáme, můžeme vyrazit na zpáteční cestu. Po odpočinku máme všichni dost energie, proto na řadu přichází míček. Vzhledem k tomu, že Matylda běží za každým míčkem, musím i já Míra posléze půjčí svůj “nástroj” na házení tenisáků Kačence a ta nás skvěle zabaví. Zpáteční cesta uteče jako voda a tak už stojíme na začátku naší trasy. Louka je prázdná a tak ještě chvilka házení míčků. Paničky si ještě povídají. Na řadu už přichází rozloučení a slib, že se setkáme na našem dalším srazíku.

Nasedáme do auta, já ani neprotestuji. Ulehnu a po chvilce “kolébaní” v kufru usínám. Ze spánku mě vzbudí zastavení auta. S paničkou a s holkama jsme se totiž stavili u McDonalda. Mě pochopitelně nenechají v autě a jdu s nimi. Někteří lidé, jež sedí vevnitř něco prohlásí. Tohle však paničku už naštvat nemůže, navíc můj vstup dovnitř byl povolen personálem. Panička jde objednat a my s Kačenkou sedíme u stolu. Za svůj dnešní “výkon” si zasloužím taky něco k jídlu a tak si u stolu “vyloudím” jednoho cheeseburgera a posléze ještě zmrzlinu kolem sedící lidé jen nevěřícně kroutí hlavou a dostávají záchvaty smíchu. Všichni jsme již naprosto spokojeni a tak můžeme vyrazit domů. Cestou není žádná bouračka, tak se jede dobře. Doma “vyložíme” drahou přítelkyni Jaňuli s Kačenkou a my s paničkou pokračujeme o dvě ulice dál lehce uklidíme auto a je to.

Po tomto výletě ulehám k paničce na postel a jsem rád, když mě nikdo dvě hodiny neruší. V půl sedmé mě ovšem panička vzbudí na večerní procházku. Procházky miluji za každé situace. Když mi řekně: “Jdeme ven”, vyletím z postele div se nepřerazím. Po procházce se nabaštím. Potom mě nezajímá nic jiného než spánek. Nevylezu dřív než ráno v šest hodin

Co dodat, skvělý den

Pár vybraných foteček, panička udělala něco přes 230 fotek, tudíž musela hodně vybírat snad se jí to povedlo. Posuďte sami.

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

A takhle jsem dopadl…:-D

Tento příspěvek byl publikován dne 3. 11. 2009 (Úterý) v 8.10 v rubrice Ze života. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.